Matrioška Cup – výstava Jiřího Helcela

Matrjoška cup je malým protestem v adventním čase. Výstava představuje delikátní nesouhlas, jež vzdoruje stále sílící turistické invazi na historické centrum Prahy. V jeho žhavém jádru v Nerudově ulici se stává malým ostrůvkem odvahy, obracejícím svou zlatou tlapku proti davu. Vystavované objekty Jiřího Helcela vytvořené na principu ready-made kombinují několik různých přístupů a oscilují na pomezí hračky, loutky a sochy. Právě tato zneklidňující oscilace mezi formami je typická pro Helcelovu tvorbu. Svou hravostí a překvapivostí jsou Helcelovy matrjošky nevinně líbezné a rafinovaně přitažlivé zároveň, snoubí v sobě ruskou pompézní podbízivost a současně jakousi původní magii oslavující cyklus života a znovuzrození, nespoutanou krásu a rozkoš, která nás svými tvary pokouší. Výraznými zásahy do dřevěného těla Jiří Helcel přistupuje na princip nekonečnosti, matrjošce vlastní, a přisvojuje si ho, objevujíc stále nové a nové reinkarnace.

Matrioška cup je klání, které zdánlivě nelze vyhrát. Vítězství Helcelových matrjošek je svou taktikou zdrcující; je to vítězství vybojované lehce, s úsměvem na malovaných rtech.

Ačkoli dnes matrjošku podvědomě asociujeme s ruským folklórem, její původ je spletitější, než by se z výkladních skříní mohlo zdát. První matrjoška byla vyrobena v 18. století v Číně, vycházejíc tak z tradice dekorativních krabiček, které se skládaly do sebe od největší po nejmenší. Čínské panenky byly podobné dnešním matrjoškám, přičemž nejmenší ze sady obvykle držela zrnko rýže. Z Číny se matrjošky záhy rozšířily do Japonska, kde nabyly podobu sedmi bohů z japonské mytologie. Teprve poté, v roce 1890, matrjošky objevil zámožný moskevský obchodník a mecenáš Savva Mamontov a nechal vyrobit ruský exemplář mutující z čínského potažmo japonského kulturního prostředí v ruský folklór. V roce 1900 jeho žena prezentovala ruskou matrjošku na Světové výstavě v Paříži, kde za ni obdržela medaili. Od té doby se skládací panenky staly klíčovým vývozním artiklem Ruska a poté během 20. století jakožto ikony Sovětského svazu expandovaly do celého světa. S rozvojem turismu po revoluci zaplavily matrjošky regály a výlohy obchodů se suvenýry v celé východní Evropě. Z ideologické hračky se staly vyprázdněné marketingové produkty, všudypřítomná simulakra, zombie s malovanými tvářičkami. 

Eliška Raiterová

Nicota je hlučná a hýří barvami

Jiří Hlecel

Narozen 4. 3. 1955 v Českém těšíně. Od roku 1991 bydlí v Praze na Starém Městě. Vystudoval LŠU Havířov a SUPŠ Uherské Hradiště. Je výtvarníkem a řemeslníkem. Pracuje převážně se dřevem. Tvorbě loutek se věnuje od roku 1992. 

Samostatné výstavy:

2009   Natvrdo, kresby a objekty, Antikvariát a Galerie Pod svícnem, Frýdek–Místek
2005   Náhlá nevolnost, okna Knihovny psychologického ústavu AV ČR, Praha
2002   Šťastné a veselé vám naši andělé, Antikvariát a Galerie Pod svícnem, Frýdek–Místek
2002   No comment, Galerie Mazhaus, Český Krumlov
2001   Autosalon, Antikvariát a Galerie Pod svícnem, Frýdek-Místek
2000   Perpetuum Shakespeare, Galerie Langův dům, Frýdek- Místek
1999   Prostor pro jedno dílo, Moravská galerie, Brno
1999   Viagra Benz, Dům umění, Ostrava
1996   Ztracené linie aneb První autosalon v Jilské, Galerie U šaška, Praha

Účast na výstavách:

2010  3x pro radost, Galerie Radost, Havířov
2009  PF 2012, Designblok 09, Praha
1991  Jeune Peinture, Grand Palais Paris, Paříž