Ve druhé čtvrtině 19. století

Ve druhé čtvrtině 19. století

Na území českých zemí působilo více než 200 loutkářů. Pro některé to bylo jen prostředkem obživy, zatímco jiní si k této profesi a životnímu stylu s ní spojenému vytvořili hlubší vztah. Většinou šlo o členy větších rozvětvených rodin, kde otec postupně předával svým nástupcům nejen vybavení a zkušenosti, ale také silnou vášeň pro loutky.

Významná loutkářská rodina Maiznerů, jejíž členové se loutkovému divadlu věnovali v přímé linii až do 60. let 20. století, působila převážně ve východních Čechách. Tito loutkáři byli sebevědomí, napojení na tradici a vlastenecky orientovaní. Díky nim se dochovaly některé z nejstarších loutkových textů a sbírka velmi cenných loutek z dílny řezbářské rodiny Suchardů.

Nejdůležitějším členem jiné loutkářské rodiny, působící převážně ve středních Čechách, byl František Vinický (1797–1854). Jeho činnost mu získala uznání ze všech stran a v roce 1836 byl jako jediný loutkář oficiálně pozván k vystoupení na lidových oslavách při korunovaci Ferdinanda V.

Nejvýznamnější osobností první poloviny 19. století byl však Matěj Kopecký (1775–1847). Vyrůstal v Miroticích v jižních Čechách, odkud vyrážel se svým otcem Janem na loutkářské výpravy po jižních Čechách. Přestože měl jen základní vzdělání, měl jedinečnou příležitost vstřebat léta zkušeností, které tehdejší loutkáři nasbírali.