... Jsem snílek a fatalista. Fascinuje mě tajemství a rozmanitost světa ve kterém žijeme. Miluju jeho objevování a pouštím se rád do míst, kde se dají získat nové zkušenosti. Fandím všem, kteří se nedají zastavit konvencí nebo banální překážkou."
Petr Skácel na iPrima, 16. epizoda seriálu Řemeslo nenahradíš
Původem grafik, poslední leta úspěšný loutkář. Pod hlavičkou Marionettes.cz vyrábí, distribuuje a prodává české loutky. Některé vyrábí osobně, další se sehraným týmem ve své dílně v Nerudovce, jiné pochází od vybraných českých loutkářů.
Je to vtipný a vlastně paradoxní příběh. Po studiích jsem si založil marketingovou agenturu a pracoval v ní zároveň jako grafický a produktový designer. Mezi mými klienty se objevili dva Američani, kteří si založili e-shop na prodej tradičních českých marionet do světa.
V průběhu času jeden z nich dostal pracovní příležitost, která se neodmítá a druhý z nich si pořídil dítě s holkou, která mu po 14 dnech po porodu utekla a dítě nechala na krku. Slovo dalo slovo a já jsem jejich e-shop převzal.
Postupně jsem k obchodu otevřel zakázkovou dílnu a předminulý rok mi předal Ruda Helebrant dva loutkové krámky v Nerudovce, kde máme i dílnu a výukovou místnost. Viděl jsem a stále vidím v loutkách velký potenciál, hloubku, smysl a hlavně svou cestu. Loutky jsou spojením estetiky, mechaniky a taky trošky kouzelnictví. Ta magie ovládat jinou věc a být s ní emotivně propojený lidi k loutkám přitahuje už od pradávna.
Loutkářství si mě k sobě totálně přitáhlo a z původního přeprodávání práce jiných loutkářů sem se dostal do dílny, kde si s ostatníma každý den vlastně hraju a zároveň se pořád něco učím. Od anatomie, mnoha řemeslných a výtvarných oborů až po programování robotických loutek.
Tady v naší dílně v Nerudově ulici v domě u Dvou Slunců, kde žil Jan Neruda, se specializujeme jednak na profesionální loutky do divadel, filmu, performery, youtubery, atp. Dále pak na klasické řezané marionety špičkové kvality.
Ty profesionální navrhujeme v počítači, tiskneme na 3D tiskárnách. Následně je brousíme, sestavujeme, rozhýbáváme, malujeme, oblékáme a ve finále navazujeme.
U profi loutek se klade mimo estetiku obrovský důraz na loutkářskou technologii a v té jsou Češi světové špičky. Máme tu vysokou školu zaměřenou na technologii a hru s loutkou, v Praze byla založena UNIMA, což je celosvětové sdružení loutkářů a české loutkářství je chráněné nehmotné dědictví UNESCO.
Mimo profesionálních loutek vyrábíme řekl bych, až umělecké kousky. Ty se ručně vyřezávají z lipového dřeva a následný postup je v podstatě shodný s těmi profesionálními. Bohužel špičková anatomická řezba je velice časově náročná vyžaduje výtvarně a řemeslně vzdělaného loutkáře. Takových je v republice co by na prstech spočítal... Tedy takových, co dokážou řezat tak zručně, rychle a precizně, že výsledek stojí za to a ještě se tím slušně uživí. Loutky vyhotovené tradiční cestou v kvalitě barokní sochařiny se tak staly luxusním zbožím s cenovkou v řádech vyšších desítek tisíc korun. Lidé tu práci a řemeslo stále doceňují. Práce máme dostatek.
Osobně se mi líbí přístup k tvorbě loutek, který jasně definoval nebožtík pan Havlík. Perfektní loutka musí být překrásná a hrát skoro sama. A to je mistrovství, ve kterém se dá zdokonalovat celý život.