Od Kašpárka ke Spejblovi a Hurvínkovi

Od Kašpárka ke Spejblovi a Hurvínkovi

Jak vznikly postavy Spejbla a Hurvínka?

Od Kašpárka ke Spejblovi a Hurvínkovi

Skupa se začal prosazovat jako herec, režisér a autor. Brzy ukázal schopnost plně ovládnout loutkové divadlo a stal se přesně tou osobností s komplexním chápáním divadla, která českému divadlu chyběla.

Jeho velký herecký talent vedl Skupu k neomylnému pochopení zákonitostí loutkového divadla. Často přizpůsoboval své umělecké cíle možnostem loutek, a tím usiloval o omezení umělecké nadvlády, která byla pro tuto dobu charakteristická. Poprvé v moderní historii českého loutkářství byla stanovena nová hierarchie mezi produkčními prvky, kde byla priorita dána loutce a jejím specifickým vlastnostem.

Dalším významným přínosem Josefa Skupy byl jeho vztah k tradičnímu loutkářství. Zatímco první generace amatérských loutkářů bojovala za právo na vlastní rozvoj a distancovala se od tradičního loutkářství, Skupův vztah k tomuto fenoménu byl ovlivněn jeho několikaletou spoluprací s Karlem Novákem. Navzdory prosazování moderního přístupu k loutkovému divadlu, v souladu s novými tendencemi ve vývoji divadla, byl Skupa snad jediný své doby, kdo dokázal rozlišit mezi zastaralým manýrismem v práci tradičních loutkářů a cennými zkušenostmi vycházejícími ze zákonitostí loutkového divadla, které intuitivně pochopili a ověřili lety praxe. Tyto zkušenosti dokázal úspěšně využít ve své tvorbě.

Inspirací lidovým loutkářstvím začal Skupa zkoumat možnosti, které nabízely ustálené postavy, jako byl například Kašpárek mezi lidovými loutkáři. Po několika letech hledání vytvořil nové typy postav, které mohly být současnou náhradou za archaického Kašpárka.

Ve druhé polovině 20. let se hlavním prostředkem jeho uměleckého vyjádření stala dvojice Spejbl a Hurvínek. Loutku Spejbla, kterou vyřezal Karel Nosek podle Skupova návrhu, uvedl na scéně již v roce 1919. Byl stylizovaným uměleckým ztvárněním plešatého otce s velkýma ušima, vypoulenýma očima a groteskním kostýmem, který zahrnoval beztvarý frak, bílé rukávy a dřeváky. Tato stylizace Spejbla natolik odlišovala od ostatních loutek, že se zpočátku objevoval jen jako komická figura v literárních revuích na počátku 20. let.

Loutku Hurvínka vyřezal v roce 1926 Skupův blízký spolupracovník Gustav Nosek (1887–1974). Hurvínek měl zjevnou podobnost se Spejblem a téměř identickou groteskní stylizaci. Skupa z této dvojice vytvořil nezapomenutelný tým: zmateného, polointelektuálního, ale ambiciózního otce Spejbla a zvídavého, provokativního uličníka Hurvínka.

Groteskní charakteristika v designu obou loutek poskytla Skupovi svobodu zkoušet různé formy realizace. Jako autor a společně s Frankem Wenigem, který byl spoluautorem většiny textů, vytvořil pro postavy zcela originální slovník. Skupa mluvil za obě loutky sám – hlubokým nosovým basem pro Spejbla a vysokým, staccatovým sopránem pro Hurvínka. Tato hlasová charakteristika také přispěla k definování jejich charakterů.

Obě loutky si brzy získaly národní popularitu.

Mnoho teorií se pokusilo interpretovat Spejbla a Hurvínka. Někteří je vnímali jako dobové karikatury měšťanů a zastaralých vzorců chování. Jiní zdůrazňovali jejich nadčasový význam jako archetypální ztvárnění vztahu mezi generacemi. Zdá se, že právě mnohovrstevnatost a zároveň nepopiratelná vřelost ve Skupově humoru byly klíčem k jejich obrovské popularitě u publika.

V roce 1930 Skupa založil profesionální divadlo Plzeňské loutkové divadlo profesora Skupy. Na turné po celé republice Skupa většinou uváděl loutkové revue (např. Tip-top Revue, Historie proti Spejblovi 0:5, Spejbl a slepá vášeň), ve kterých hráli hlavní role právě Spejbl a Hurvínek. Na počátku 30. let byla tato dvojice doplněna o nadšenou dívku Máničku (umělecky vytvořenou Jiřím Trnkou) a psa Žeryka.

 

Pin it